Je tma… Můžou být asi 2 hodiny v noci… Tom se ještě nevrátil z baru… Nemůžu usnout,dokud se nevrátí,mám o něj vždycky strach,aby se mu něco nestalo… Proto jen tak ležím s rukama pod hlavou,koukám do zdi a přemýšlím o různých věcech…
Přemítám si v hlavě události za poslední rok… Nejsou zrovna přívětivé…
Dnes je to přesně rok,co se nám zabili rodiče…Zemřeli při autonehodě,když jeli za mnou a Tomem do Hamburku… Oba jsme to strašně těžce nesli,ale hůř na tom byl asi Tom. Vzalo ho to tak,že se vzdal kariéry. Tudíž bez něj se naše kapela rozpadla a po chvilce po nás neštěknul ani pes. Tom začal strašně pít a bylo z toho čímdál víc problémů. Psychicky to nezvládal,začal být i agresivní. Začal napadat spoustu lidí… Proto ho jednoho dne zavřeli na psychiatrii… I když spousta lidí mu nedávala moc nadějí,já věřil,že se z toho dostane. Chodil jsem za ním tak často,jak jen to šlo. Brácha se z toho začarovaného kruhu očividně pomalu dostával. Měl jsem radost. Konečně nastal ten den a Toma pustili… Byl jsem strašně šťastný,že mám své dvojče opět na blízku a že Tom snad začne vést nový život. Ale mýlil jsem se…
Začal pít znovu. Znovu začal mít spoustu průserů… Ale já jsem ho vždycky ze všech průserů vysekal a věřil,že s tím jednou přestane… Teď pokaždé,než se Tom vrátí z baru,zůstávám vzhůru,abych měl jistotu,že se vrátí v pořádku….
Z mého přemýšlení mě vytrhne klepání na dveře… To bude určitě Tom,tak jdu otevřít… Nemýlil jsem se. Ale není s ním něco v pořádku… Vůbec mě nepozdravil,vešel dovnitř jako tělo bez duše… Vůbec ho nepoznávám… Kouknu se mu přímo do očí… Tuším že něco není v pořádku… V jeho očích vidím zlost,vztek…
,,Tome,co se děje?" zeptám se potichu.
Neodpoví… Jen se zvedne a jde ke mně…
Postaví se naproti mně… Kouká mi upřeně do očí… Ale mně se to vůbec nelíbí… Uhnu pohledem… Ale on mě chytne za bradu a otočí obličej zpět… Znovu si koukáme přímo do očí… Znovu uhnu pohledem… On mě opět chytne za bradu,ale tentokrát už surově… Podívám se na něj nechápavým pohledem… Snažím se mu vymknout z dlaní… Ale nejde to,chytne mě ještě pevněji…
,,Tome,co to děláš?! Pusť mě!" začnu být nervózní…
Tom neodpovídá…
Začne mě surově líbat na krku…,,Tome,ne!!!prosím! co se to s tebou děje?! Tome!"
Neodpovídá… Naopak ještě přitvrdí…Udeří mne…Snažím se mu vzepřít,ale nejde to… Při každém pokusu mě přimáčkne ještě víc ke zdi…. Po tváři mi stékájí proudy slz…
Nepoznávám ho… To přeci nemůže být můj bratr….
Tom na mě očividně vidí,že jsem na pokraji sil…
Zaváže mi ruce pevně za záda a silou se mnou hodí na postel…
Začíná ze mě strhávat oblečení… Vzpírám se,ale je to ještě horší… Surově mě udeří… Ach ne,snad nechce udělat to,co si myslím!!! Bojím se !!!

,,Prosím ne!.............Ty jsi pil!...........To jsem já! Bill! Pamatuješ?.............Tome!.........Tome!..........TOME!!!.............T-Tome,co to děláš?!"
,,Chystám se tě ošoustat,Bille….A ty mi to dovolíš!"
,,Nedělej to……..Prosím……….To nejsi ty…………Nech toho,prosím tě!............Jsem tvůj bratr!Bill!............ Nedělej to!................Tome! Ne!..............Ne!..............Ne!!!............N-NE!!!!!"
,,Kurwa,buď zticha!"
On se mě chystá znásilnit…Nejsem na to připravený…. Nechci to…
BY Monýsek...